Pes je společenské zvíře a přirozeně vyhledává kontakt se svou sociální skupinou. To ale neznamená, že by každý pes měl při vašem odchodu automaticky panikařit. Schopnost v klidu zůstat doma se pes postupně učí.
Problém může vzniknout například tehdy, když:
pes nikdy nebyl zvyklý zůstávat sám,
byl na samotu zvyklý, ale jeho režim se náhle změnil,
se do nového domova dostal dospělý pes, který má za sebou nepříjemnou zkušenost,
majitel prodlužoval dobu samoty příliš rychle,
pes je silně navázaný na svého člověka,
během samoty se nudí nebo nemá dostatek vhodné aktivity,
nebo má skutečně problém se separací.
Proto není dobré přistupovat ke každému psovi stejným způsobem.
Ne každý pes, který po vašem odchodu něco rozkouše, trpí separační úzkostí. Některé projevy mohou souviset s nudou, nedostatkem pohybu nebo jednoduše s tím, že pes ještě nepochopil pravidla domácnosti.
Zpozornět byste měli například tehdy, když pes po vašem odchodu:
dlouhodobě štěká nebo vyje,
škrábe dveře nebo okna,
ničí především věci související s vaším odchodem,
snaží se z bytu nebo domu utéct,
výrazně slintá nebo je viditelně rozrušený,
neustále přechází,
odmítá potravu nebo pamlsek, který by jinak s chutí snědl,
se pomočuje nebo kálení pouze v době samoty,
nebo se jeho stres objevuje už ve chvíli, kdy se začnete připravovat k odchodu.
U výrazných reakcí je vhodné řešit situaci s veterinářem nebo odborníkem na chování psů.
Největší chyba při nácviku samoty je začít příliš dlouhou dobou. Pokud pes nezvládne být sám ani pět minut, není dobrý nápad nechat ho rovnou dvě hodiny samotného s tím, že si „zvykne“.
Samotu je potřeba budovat postupně.
Nejdříve psa učte, že nemusí být neustále vedle vás.
Pokud vás pes doma všude následuje, zkuste krátká odloučení v rámci domácnosti. Odejděte například do jiné místnosti a na chvíli zavřete dveře. Po krátké době se vraťte.
Cílem není psa ignorovat nebo ho schválně stresovat. Učí se, že když na chvíli zmizíte z jeho dohledu, zase se vrátíte.
Jakmile pes zvládá krátké odloučení v bytě nebo domě, můžete začít pracovat se dveřmi.
Odejděte za dveře na několik sekund a vraťte se.
Pokud je pes v klidu, můžete postupně dobu prodlužovat. Nemusíte přitom pokaždé přidávat desítky sekund. Někdy odejděte na 10 sekund, jindy na 30 sekund a potom se vraťte třeba už po 15 sekundách.
Důležité je, aby pes nezačal odchod předvídat jako dlouhé odloučení.
Dalším krokem jsou dveře bytu nebo domu.
Vezměte klíče, obujte se, vezměte si bundu a odejděte. Zpočátku třeba jen na několik sekund.
Postupně můžete čas prodlužovat.
Pokud pes začne být nervózní, je to signál, že jste postupovali příliš rychle. Vraťte se k délce odchodu, kterou ještě zvládal v klidu, a od ní pokračujte pomaleji.
Někteří psi poznají odchod člověka několik minut předem. Uslyší klíče, vidí bundu a okamžitě začnou být nervózní.
Proto můžete některé „odchodové signály“ trénovat samostatně.
Vezměte klíče do ruky a nikam neodcházejte. Obujte si boty a zůstaňte doma. Vezměte bundu, sedněte si na gauč a nic se neděje.
Pes tak postupně zjistí, že klíče nebo bunda automaticky neznamenají dlouhou samotu.
Neexistuje univerzální tabulka, podle které by měl každý pes zvládnout například první den 5 minut, druhý den 10 minut a třetí den půl hodiny.
Každý pes je jiný.
Pokud pes zvládne 20 minut v klidu, neznamená to automaticky, že zvládne hodinu. Prodlužujte proto dobu postupně a sledujte jeho chování.
Velmi užitečná může být kamera, díky které zjistíte, co pes dělá poté, co za vámi zaklapnou dveře. Někteří psi jsou totiž při vašem návratu naprosto klidní, ale první minuty po odchodu pro ně mohou být velmi stresující.
Na otázku, jak dlouho může být pes sám doma, neexistuje jedno číslo platné pro všechny psy.
Záleží na věku, zdravotním stavu, temperamentu, předchozím nácviku i individuálních potřebách psa.
Štěně má samozřejmě jiné potřeby než dospělý pes. U staršího psa zase mohou hrát roli zdravotní problémy nebo potřeba častějšího venčení.
Důležité je také rozlišovat mezi tím, jak dlouho pes fyzicky vydrží bez venčení, a jak dlouho psychicky zvládá být sám.
To, že pes vydrží několik hodin bez nehody, ještě neznamená, že je několik hodin v pohodě.
Pokud pes po vašem odchodu štěká, nejprve je potřeba zjistit proč.
Může jít o:
stres ze samoty,
strach,
nudu,
reakci na zvuky z chodby nebo okolí,
hlídání domu,
nebo separační problém.
Proto není nejlepší řešení psa jednoduše okřikovat. Pokud štěká ze stresu, trest může jeho nejistotu ještě zvýšit.
Pomoci může postupný nácvik samoty a také úprava prostředí. Pokud například pes reaguje na každý zvuk z chodby, může být vhodné omezit jeho přístup k místu, odkud má na chodbu výhled.
Rozkousaná bota nebo poškrábané dveře po návratu domů dokážou člověka pořádně naštvat. Trestat psa po návratu ale většinou nikam nevede.
Pes si nemusí spojit váš hněv s tím, co udělal před půl hodinou. Místo toho může začít mít strach z vašeho návratu.
Nejdříve se snažte zjistit příčinu.
Pokud pes ničí věci pouze během samoty a zároveň je viditelně rozrušený, může jít o problém se separací. Pokud se nudí a hledá si zábavu, může pomoci větší množství vhodné aktivity během dne a bezpečné hračky nebo žvýkací potřeby, které může během odpočinku používat.
Důležité je také zabezpečit prostředí. Během nácviku nenechávejte psa samotného s věcmi, které by mohl spolknout nebo si s nimi ublížit.
Pohyb je důležitou součástí života psa, ale samotné „unavení“ není řešením problému se samotou.
Dlouhá procházka může být před odchodem užitečná, protože pes dostane možnost vyvenčit se, projít se a zaměstnat hlavu. Neměla by ale fungovat jako jediná strategie.
Pes, který má problém zůstat sám, se potřebuje naučit především to, že samota je bezpečná a nic špatného se během ní neděje.
Kromě pohybu proto myslete i na čichání, krátký trénink, odpočinek a vhodné zaměstnání.
Některým psům může pomoci bezpečná hračka, žvýkací pamlsek nebo hračka naplněná krmivem.
Výhodou je, že pes může mít během vašeho odchodu něco příjemného, čemu se věnuje.
Nečekejte ale, že hračka vyřeší skutečnou separační úzkost.
Pokud pes při vašem odchodu panikaří natolik, že odmítá i oblíbený pamlsek, problém pravděpodobně není jen v tom, že se doma nudí.
U štěněte je ideální začít s nácvikem samoty co nejdříve, ale postupně.
Nové štěně se právě ocitlo v neznámém prostředí a jeho člověk pro něj představuje důležitý bezpečný bod. Není proto vhodné nechat ho hned první den několik hodin samotné a očekávat, že si poradí.
Začněte krátkými odloučeními.
Nechte štěně například chvíli odpočívat ve svém pelíšku, zatímco jste v jiné části místnosti. Postupně přidávejte krátké odchody z místnosti a později z domu.
Současně štěně učte i další důležité věci – samostatný odpočinek, klid doma a to, že nemusí být neustále v kontaktu s člověkem.
U dospělého psa platí v zásadě stejný princip jako u štěněte – postupnost a práce pod hranicí stresu.
Někdy je dokonce potřeba začít úplně od začátku, například jen krátkým odchodem za dveře.
To může být důležité zejména u psa, který se do nové rodiny dostal z útulku nebo z jiného prostředí a jeho minulost neznáte.
Není důvod očekávat, že dospělý pes musí samotu automaticky zvládat jen proto, že už není štěně.
Separační úzkost není totéž jako běžná nuda nebo nechuť zůstat doma.
Pes se separačním problémem může při odchodu člověka zažívat výrazný stres a jeho chování může být velmi intenzivní. Typické je například panické štěkání nebo vytí, ničení dveří a oken, pokusy o útěk, výrazné slinění nebo jiné projevy stresu.
V takové situaci není vhodné spoléhat pouze na to, že psa necháte samotného „dokud si nezvykne“.
Pokud je problém výrazný nebo se zhoršuje, je vhodné obrátit se na veterináře a případně na kvalifikovaného behaviorálního odborníka. U některých psů může být potřeba kombinovat behaviorální práci s další odbornou pomocí.
Pokud pes nezvládne několik minut, dlouhá samota může problém ještě zhoršit.
Pes si nemusí spojit trest s chováním, které proběhlo během vaší nepřítomnosti.
Dlouhé loučení může zbytečně zvýšit napětí. Stejně tak není potřeba dělat z každého návratu obrovskou událost.
Pokud pes zvládne 10 minut, nemusí automaticky zvládnout 60.
Hračka může být skvělým pomocníkem, ale sama o sobě nevyřeší úzkost ze samoty.
Dlouhodobé štěkání, panika, ničení dveří nebo pokusy o útěk nejsou něco, co by měl pes jednoduše „rozchodit“.
Úspěch nemusí znamenat, že pes vydrží okamžitě několik hodin.
Dobrým znamením je například to, že:
při vašem odchodu zůstává klidnější,
přestane vás neustále kontrolovat,
zvládne odpočívat i v jiné místnosti,
dokáže po vašem odchodu zůstat v klidu,
neřeší každý zvuk za dveřmi,
a postupně zvládá delší dobu bez stresu.
Cílem není naučit psa „vydržet“ samotu za každou cenu. Cílem je naučit ho, že být chvíli sám je bezpečné a běžné.
Nácvik samoty chce čas a trpělivost. Začněte krátkým odloučením, postupně prodlužujte dobu a sledujte, jak pes reaguje. Pokud se začne stresovat, vraťte se o krok zpět.
Pomoci může vhodné prostředí, dostatek pohybu, čichová aktivita, bezpečné hračky nebo žvýkací pamlsek. Pokud ale pes při samotě panikaří, ničí dveře, snaží se utéct nebo vykazuje jiné výrazné známky stresu, neřešte problém pouze hračkou nebo větším množstvím pohybu.
Každý pes se učí jinak. Čím dříve začnete se samotou pracovat klidně a postupně, tím větší šanci máte, že se z odchodu člověka stane pro psa obyčejná součást dne.
Jak naučit psa být sám doma bez štěkání?
Začněte velmi krátkými odchody a dobu postupně prodlužujte. Pokud pes při odchodu štěká nebo panikaří, vraťte se k kratšímu intervalu a postupujte pomaleji.
Jak dlouho může být pes sám doma?
Záleží na věku, zdravotním stavu, individuálních potřebách a na tom, jak je na samotu zvyklý. Není vhodné řídit se pouze univerzálním počtem hodin.
Jak naučit štěně být samo doma?
Začněte krátkým odloučením doma a postupně přidávejte čas. Štěně zároveň učte samostatnému odpočinku a klidu.
Proč pes ničí věci, když je sám doma?
Může se nudit, hledat si aktivitu, reagovat na stres nebo mít problém se samotou. Důležité je zjistit, co přesně dělá během vaší nepřítomnosti.
Co dělat, když pes při odchodu štěká?
Nejdříve zjistěte, zda jde o stres, nudu nebo reakci na okolní zvuky. Potom upravte nácvik samoty tak, aby pes zvládal odchody bez výrazného stresu.
Jak poznat separační úzkost u psa?
Typické mohou být silné projevy stresu při odchodu, například dlouhodobé vytí, panické chování, ničení dveří, pokusy o útěk nebo výrazné slinění. Při závažných projevech je vhodné vyhledat odbornou pomoc.
Rugby míč je vyroben z velmi odolné gumy. Míček je nejen skvěle odolný, ale také, skvěle se odráží, odskakuje a plave na hladině.
Extra odolná interaktivní gumová hračka pro psy KONG Extreme. Lze naplnit pamlsky. Černá, L.
Snoop je prostě skvělý! Když se chcete kvalitu hraček Orbee-Tuff a zároveň interaktivní hlavolam nebo zpomalovací misku, vyberte si Snoop. Dejte do Snoop granulky či pamlsky a zábavné a pomalé krmení může začít.